Arthur Schnitzler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Arthur Schnitzler

Arthur Schnitzler (15. května 1862 Vídeň – 21. října 1931 Vídeň) byl rakouský prozaik, dramatik a lékař.

[editovat] Život

Arthur Schnitzler se narodil v roce 1862 ve Vídni jako syn předního laryngologa Johanna Schnitzlera a jeho ženy Louisy.

Již jako dítě se zajímal o literaturu, psal básně a hrál na klavír. Šel však ve šlépějích svého otce a na vídeňské univerzitě vystudoval medicínu. Přispíval do lékařského časopisu svého otce Internationale Klinische Rundschau. Zajímal se o psychologii, praxi vykonával u psychiatra Theodora Meynerta, u nějž se seznámil s užitím hypnózy a sugesce. Tyto poznatky měly pozdější vliv na jeho literární tvorbu. Dále pracoval ve vídeňské Všeobecné nemocnici, jako asistent svého otce a nakonec si otevřel vlastní privátní praxi.

Jeho literární kariéra začala v roce 1893, když zemřel jeho otec. Ve stejném roce vzbudilo jeho drama Anatol zájem veřejnosti i kritiky. To v roce 1900 následoval soubor deseti konverzačních jednoaktovek Der Reigen (česky většinou Rej nebo Kolo) o milostných vztazích vídeňské společnosti, které prostupují všemi společenskými vrstvami (od prostitutky přes vojáka, panskou, jejího pána atd. až k hraběti, který se stýká s prostitutkou z první aktovky), které zachycují jejich rozhovor před milostným aktem a po něm. Inscenování i knižní vydání této hry bylo cenzurou zakázáno a Schnitzler ji vydal samonákladem. Poprvé byla uvedena na jevišti až v Berlíně v roce 1920 a vyvolala skandál nedozírných obzorů. Pro svou otevřenou sexualitu byly i další jeho práce cenzurovány.

Psal povídky, novely, divadelní hry a dva romány. Jeho dílo bylo silně poznamenáno jeho lékařskou profesí a hlavně psychologickými a psychiatrickými poznatky. Často je poznačován jako literární protipól Sigmunda Freuda. Oba se však setkali pouze jednou, krátce poté, co Freud gratuloval Schnitzlerovi k 60. narozeninám. Schnitzlerova povídka Lietenant Gustl z roku 1900 je první případ užití proudu vědomí v německy psané literatuře.

Schnitzler byl členem avantgardní umělecké skupiny Jung Wien. Ve vídeňských kavárnách Griensteidl a Herrenhoff, které byly pulzujícím srdcem vídeňského uměleckého světa, se setkával se spisovatelem Hugo von Hofmannstahlem. Tito dva, Hugo von Hofmannsthal a Arthur Schnitzler, jsou považováni za jedny z největších německy píšících dramatiků počátku 20. století.

Přestože kritizoval společnost za pokrytectví v oblasti sexu a erotiky a předsudkům vůči ženám, které se k těmto otázkám stavěly otevřeně, sám se odmítal oženit s ženou podobné pověsti. Před sňatkem s o dvacet let mladší herečkou Olgou Gussmanovou, se často stýkal s předními ženami vídeňské společnosti, aniž by bral v úvahu jejich společenské postavení. Po řadě bouřlivých let, naplněných hádkami, se rozvedli v roce 1921. Další ranou v jeho soukromém životě byla sebevražda jeho dcery Lily v Benátkách v roce 1929.

V roce 1926 vyšla jedna z Schnitzlerových dodnes nejoblíbenějších prací, novela Traumnovelle (česky Snová novela) o volnosti sexuální fantazie a váze naplněné manželské nevěry ve snu a nenaplněné nevěry ve skutečnosti, která se stala předlohou posledního filmu Stanleyho Kubricka Eyes wide shut.

Krom své literární činnosti si Schnitzler vedl od svých sedmnácti let až do smrti deník. V něm si zaznamenával všechny své přítelkyně (měl jich často více najednou) a vedl si pečlivé údaje o každém orgasmu. Zemřel v roce 1931 na krvácení do mozku.

[editovat] Dílo

Anatol, 1893. Řada jednoaktovek.
Sterben, 1895. Novela.
Liebelei, 1895. Divadelní hra.
Reigen. Zehn Dialoge, 1897. Řada jednoaktovek (česky mj. Rej, překl. Josef Balvín, 1986).
Paracelsus, 1899. Divadelní hra.
Der grüne Kakadu, 1899. Groteska (česky Zelený papoušek, překl. Jan Tomek, 1966).
Leutnant Gustl, 1901. Povídka.
Der einsame Weg, 1904. Divadelní hra.
Der Weg ins Freie, 1908. Román.
Komtesse Mizzi oder Der Familientag, 1909. Divadelní hra.
Der junge Medardus, 1910.
Das weite Land, 1911. Tragikomedie.
Professor Bernhardi, 1912. Divadelní hra.
Casanovas Heimfahrt, 1918. Novela.
Komödie der Verführung , 1924. Divadelní hra.
Fräulein Else, 1924. Povídka, (česky Slečna Elsa, překl. Vladimír Tomeš, 1977).
Traumnovelle , 1926. Novela (česky Snová novela, překl. Gabriela Veselá, 1992).
Spiel im Morgengrauen (Erzählung, 1927. Povídka.
Therese. Chronik eines Frauenlebens, 1928.Román.
Flucht in die Finsternis, 1931. Povídka (česky Útěk do temnoty, překl. Gabriela Veselá, 1992).