Anticharta
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Výrazem Anticharta je označována reakce vládnoucí moci a podpisová kampaň významných osobností odsuzující prohlášení Charty 77, vedené Václavem Havlem.
Rudé právo uveřejnilo 12. ledna 1977 prohlášení pod názvem Ztroskotanci a samozvanci. Na 28. ledna 1977 byli do Národního divadla pozváni národní umělci, herci a jiné osobnosti známé z kulturního života. Na shromáždění přečetla herečka Jiřina Švorcová Provolání československých výborů uměleckých svazů Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru, které vyjadřovalo loajalitu komunistickému režimu.
Po shromáždění i v následujících dnech pod nátlakem připojovali podpisy podporující toto prohlášení přední umělci tehdejší ČSSR. Seznam byl tiskem vydáván v Rudém právu počínaje 31. lednem 1977. Tyto seznamy nejsou považovány za zcela důvěryhodné, byli v nich uváděni i lidé, kteří antichartu nepodepsali.
Někteří lidé uvádění Rudým právem jako signatáři popírali (resp. popírají), že by Antichartu podepsali. Někteří z nich přiznávají, že neměli odvahu proti falešné informaci protestovat, nebo že pod nátlakem podepsali později, další uvádějí, že proti svému uvedení mezi signatáři protestovali, ale marně a že před rokem 1989 neexistovala rozumná možnost, jak svůj protest zveřejnit. Další uváděli, že listina předložená jim k podpisu byla vydávána za prezenční listinu shromáždění a nikoliv podpisovou listinu. Mezi ně patřil například Jan Werich.
Jiní, např. Bohumil Hrabal nebo Vladimír Neff, díky dobrovolnému podpisu Anticharty získali zpět publikační možnosti, o které je režim připravil kvůli jejich postojům k okupaci Československa v roce 1968.
