Carta marina
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Carta marina (latinsky prostě „námořní mapa“) je nejstarší dochované mapové vyobrazení Severní Evropy. Jedná se o mapu na svou dobu překvapivě přesnou, obsahující řadu detailů a místních jmen.
Mapa o rozměrech 1.70×1.25 m byla vyrobena Švédem Olaem Magnem (1490–1557) během jeho diplomatického pobytu v Římě. Mapa je rozdělena na 3×3 archy, na něž byla postupně tištěna z dřevorytů. latinské poznámky na mapě přeložil ještě sám autor do italštiny a němčiny. Obecně se předpokládá, že jako obšírný poznámkový aparát k mapě měla sloužit kniha Historia de gentibus septentrionalibus („Vyprávění o národech severních“), vydaná 1555 v Římě.
Autor pracoval na mapě dvanáct let. Roku 1539 byla připravena k tisku a v Benátkách byly zhotoveny první exempláře. Bylo jich však jen několik a papež Pavel III. uvalil na mapu desetiletý zákaz šíření, což vedlo k tomu, že mapu od roku 1574 dlouho nikdo neviděl a někteří její existenci považovali za pouhou legendu. Teprve roku 1886 byl Dr. Oscarem Brennerem nalezen jeden exemplář ve Dvorní a státní knihovně v Mnichově, kde je uchováván dodnes. Další exemplář byl nalezen roku 1961 ve Švýcarsku, ovšem už roku 1962 byl zakoupen Univerzitní knihovnou v Uppsale, kde je dnes uchováván.
Kromě Carty Mariny jsou dnes známy ještě dvě starší mapy, vyobrazující Severní Evropu částečně - mapy Skandinávie od Jacoba Zieglera a od Claudia Claussöna Swarta.
[editovat] Externí odkazy
- Carta Marina - Vydání Antoine Lafréryho (1512 - 1577) z roku 1572, digitalizovaná Královskou knihovnou ve Stockholmu.
- Michigan University Carta Marina - Originál Pavla III. (1468 - 1549) z roku 1539 ve formátu JPEG. Stránka obsahuje též informace o originálním způsobu tisku.
