Bohoslužba
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bohoslužba je nábožensky motivované setkání lidí za účelem komunikace s božstvem, setkání s ním nebo oběti, která mu má být přinesena. Bohoslužba se může odehrávat v prostoru pro ní určeném (chrám, kostel, modlitebna, synagoga, mešita, pagoda apod.), v obyčejném domě nebo na volném prostranství či v přírodě. Bohoslužba má často ritualizovaný, tradičně předávaný průběh, avšak existují i bohoslužby spontánní.
Obsah |
[editovat] Hinduismus
[editovat] Židovství
V židovství se většina bohoslužeb odehrává v synagoze. Ve všech směrech židovství existuje bohoslužebná praxe slavení šabatu a jednotlivých svátků. K těmto bohoslužbám se v ortodoxním a konzervativním židovství řadí ranní modlitba (šacharít), odpoeldní modlitba (mincha) a večerní modlitba (maariv). Pro bohoslužbu je zapotřebí, aby se sešlo deset dospělých mužů, tzv. minjan. V liberálním židovství se do tohoto počtu započítávají i ženy.
Bohoslužba se skládá z modliteb, písní, žalmů a kadiše. O šabatu a o svátcích se ráno veřejně čte ze svitku Tóry, na Jom kipur i navečer. Tóra je přitom středem židovské bohoslužby.
[editovat] Křesťanství
- Podrobnější informace naleznete v článku [[]]naleznete v článcích Liturgie a Eucharistienaleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
[editovat] Historický vývoj
Již v novozákonních spisech lze najít zmínky o různých podobách bohoslužby, jak ji zachycují Skutky apoštolů a některé listy svatého Pavla. V celé patristické epoše pak nacházíme časté zmínky o křesťanské bohoslužbě, která je zde nazývána také liturgie. Svatý Justin Mučedník († 165) píše ve své První apologii, že bohoslužba se skládá ze čtení z Písma, kázání, přímluv a slavení večeře Páně. Podoba liturgie se lišila v závislosti na dané církevní obci, nechyběly při ní ani pohybové prvky (např. určitý druh procesí při římských stationes). Bohoslužebné knihy, např. sakramentáře, které se zachovaly z 5. a 6. století zachycují poměrně dobře, jak křesťanská bohoslužba ve starověku vypadala.
K zásadnímu zvratu dochází až v době protestantské reformace, kdy je v některých reformačních směrech dlouho trvající historický vývoj bohoslužby přerván a dochází k pokusům o návrat k původní podobě křesťanské bohoslužby. Pro římskokatolickou církev má pak v současnosti významný vliv liturgická reforma 2. vatikánského koncilu.
[editovat] Východní církev
- Podrobnější informace naleznete v článku Božská liturgienaleznete v článcích Pravoslaví a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
Ve východních církvích je ústřední bohoslužbou božská liturgie, slavení eucharistie, které je ve vlastním smyslu považováno za jedinou pravou bohoslužbu.
[editovat] Římskokatolická církev
V římskokatolické církvi se považuje za bohoslužbu slavení eucharistie (mše), slavení svátostí (např. křest, manželství, svěcení), bohoslužba slova, liturgie hodin, různé lidové pobožnosti, pohřeb a svěcení kostela a oltáře.
[editovat] Luterství
V luterství se za bohoslužbu považuje četba Bible, modlitba, kázání, zpěvy, vyznání hříchů a večeře Páně.
[editovat] Reformované církve
Základním prvkem bohoslužby reformovaných církví je kázání. Večeře Páně se často slaví pouze o velkých svátcích, liturgie je velmi jednoduchá.
[editovat] Svobodné církve
Svobodné církve nemají žádnou ritualizovanou podobu bohoslužby. Bohoslužbu tvoří obvykle společná modlitba doprovázená písněmi a biblickými texty.
