Berlin Hauptbahnhof
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nové berlínské hlavní nádraží Berlin Hauptbahnhof (Berlín hlavní nádraží) bylo po zhruba deseti letech stavby jako pilíř nového dopravního konceptu a jako největší nádraží ve městě slavnostně otevřeno 28. května 2006. Stavba, která měla stát kolem 700 milionů euro, patří nejen z technického hlediska k významným pozoruhodnostem města.
Obsah |
[editovat] Dějiny nádraží
Dnešní hlavní nádraží stojí na místě původního Lehrtského nádraží (Lehrter Bahnhof)z roku 1868-71, které spojovalo Berlín s Hannoverem (městečko Lehrte bylo prvním železničním uzlem na hannoverském území). Nádraží leží na Sprévě poblíž Humboldtova přístavu. Návrhy pocházely od architektů Alfred Lent, Bertold Scholz a Gottlieb Henri Lapierre a byly drženy v reprezentativním stylu francouzské neorenesance, čímž se nádraží (i přes některé během výstavby provedené změny) lišilo od jiných berlínských nádraží.
Jednalo se o koncové nádraží. Nádražní hala měřila 188 metrů do délky a byla široká 38 metrů, po stranách se nacházela dvě křídla. Původně se zde nacházely čtyři koleje pro výstup a nástup a jedna kolej pro přesazení lokomotiv. Od roku 1984 se konalo i spojení do Hamburku a dále do Skandinávie. Roku 1907 plánovaná přestavba a přeměna nádraží na ústřední hlavní nádraží nebyla uskutečněna. Nádraží bylo známé rychlými spojeními do cílových měst, již 1872 odtud jezdily expresní rychlíky rychlostí 90 km/h, roku 1932 byl uveden do provozu Der Fliegende Hamburger (Létající hamburčan), který jel až 160 km/h a dosáhl Hamburku za 138 minut.
Během druhé světové války urpělo nádraží těžké škody při bombardování a vyhořelo. Z nedostatku jiných alternativ bylo po válce provizorně znovuvybudováno pro nouzový provoz. V srpnu 1951 byl provoz ukončen; bourání a odklid ruin se však protáhl až do roku 1959, protože se musel brát ohled na v bezprostřední blízkosti se nacházející nádraží Lehrter Stadtbahnhof (Lehrtské městské nádraží), sloužící městské (S-Bahn) a regionální dopravě. Po roce 1951 ztratila tato původně přestupná stanice na významu, později i proto, že pokračování trati městské dopravy pak leželo již ve Východním Berlíně. Toto městské nádraží se nacházelo v památkové péči a bylo roku 1987 k 750letému výročí založení města za asi 10 milionů euro sanováno, v průběhu výstavby nového hlavního nádraží však roku 2000 zbouráno.
[editovat] Hlavní nádraží
Po sjednocení Berlína 1989 začal berlínský senát diskutovat nový dopravní koncept, této diskuse se účastnily i německé dráhy Deutsche Bundesbahn AG. Jednalo se nejen o vyřešení pozůstatků minulosti (faktické rozdělení dopravy na dvě nepropojené části), ale i o podtržení skutečnosti, že Berlín je hlavním městem. Elementární roli v těchto konceptech hrálo zřízení ústředního nádraží ve městě. Roku 1992 bylo rozhodnuto zřídit takové nádraží na místě dřívějšího Lehrtského nádraží, 1993 byla pro tento projekt vypsána soutěž, ve které zvítězil architekt Meinhard von Gerkan s partnery.
[editovat] Konstrukce, stavební fáze
S pracemi bylo započato 1995 vrtáním nového tunelu, který má čtyři roury pro dálkovou a regionální dopravu, dvě roury pro metro a jednu rouru pro silniční dopravu. Během těchto prací, které trvaly až do roku 2005, musel být v letech 1996 až 1998 přeložen tok Sprévy. Od roku 2001 se pracovalo na nových viaduktech. Roku 2002 se započalo s přestřešením horní haly, která se skládá se zasklené ocelové konstrukce, celkem z kolem 8000 segmentů, každý jiných rozměrů.
Zde došlo ke značné roztržce s architekty [1]: přestřešení mělo podle plánů překrývat nástupiště na délce 430 metrů, bylo však proti jejich vůli zkráceno o 110 metrů, v čemž hlavní architekt von Gerkan viděl hrubé porušení uměleckého konceptu (důvodem pro zkrácení byly jednak silně zvýšené náklady, za druhé pak čásová tíseň v důsledku prodloužení termínů – nádraží by nebylo hotové do otevření mistrovství světa ve fotbale 2006). Protože všechny segmenty již byly dodány a jsou uskladněny v Berlíně, je dostavění dle původního plánu teoreticky možné, náklady by však byly ještě vyšší než původně a velkou potíží by byl běžící, normální provoz nádraží. Další konflikt vznikl změnou stropů ve spodních etážích, také bez konzultací s architekty.
Jistým technickým unikátem jsou i dvě budovy s úřady, které visí napříč nad hlavní halou. Jejich konstrukce (celkem 2500 tun) byla napřed postavena vertikálně jako čtyři sloupy, které byly (zavěšeny na lanech) v červenci 2005 během dvou víkendů sklopeny rychlostí 68 metrů za hodinu.
[editovat] Nové nádraží
Nádraží bylo slavnostně odevřeno 26. května 2006 za doprovodu mnoha koncertů a jiných masových shromáždění. Nádražní budova se skládá z celkem pěti rovin, z nichž dvě slouží dopravě, v ostatních jsou obchody, úřady apod. Horní rovina (ve výšce 10 m nad úrovní) je určena městské a regionální dopravě (4 koleje), v hloubce 15 m pod úrovní se nachází nástupiště (8 kolejí) pro dálkovou dopravu; stanice metra ještě nebyla dohotovena.
Na celkem třech úrovních s plochou kolem 15 000 m² je místo pro současně asi 80 obchodů, butik, restaurací a dalších zařízení. Dvě mostní budovy napříč přes hlavní halu skýtají 42 000 m² plochy různým úřadům.
Otevření nádraží provázely velký ohňostroj a jiná lákadla pro publikum. V Berlíně si rychle získalo oblibu, ale neobešlo se bez další kritiky na vedení německých drah. V rámci konceptu ústředního nádraží bylo rozhodnuto, že na druhém, tradičním nádraží Berlin Zoologischer Garten nebudou stavět dálkové vlaky. Výhoda tohoto nádraží byla jeho zcela centrální poloha v západní části města a dobré napojení na městskou hromadnou dopravu.
[editovat] Poznámky
- ↑ viz "Eine Vernichtungsaktion", rozhovor s architektem Meinhardem von Gerkanem (německy)
[editovat] Externí odkazy
- Berlin Hauptbahnhof – Lehrter Bahnhof, Informace německé dráhy Deutsche Bahn AG (německy)
