Bělogvardějci
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bělogvardějci (rusky Bílí důstojníci) také Bílá armáda nebo prostě Bílí. Také označováni Dobrovolnická armáda. Těmito názvy jsou označováni příslušníci skupin,bojujících při Říjnové revoluci a za následující občanské války v letech 1918 až 1920 proti Rudé armádě za obnovení carství.
Obsah |
[editovat] Název
O vzniku názvu se vedou spory. Všechny skupiny (armády) bojující v občanské válce se označovaly podle barev (bolševická Rudá armáda, Zelená armáda, prosazující myšlenky ukrajinských separatistů, a anarchistická Černá armáda). Zdá se tedy logické, že nově vzniklá Bílá armáda chtěla prostě navázat na ostatní. Mimo to, slovo „bílý“ vzbuzuje v Rusku monarchistické asociace, protože historický název cara je „bílý car“. Dále slovo „bílý“ asociuje svobodu (ve smyslu feudálním, tj.nepatřící pánovi), protože svobodná půda je tam tradičně nazývána „bílá půda“.
[editovat] Ideologie
Přesně řečeno, Bílá armáda neexistovala jako jednotné uskupení pod jednotným vedením, Bílá armáda je prostě souhrnné označení všech vojenských kontrarevolučních skupin v tehdejším Rusku. Hlavním cílem bělogvardějců bylo svržení bolševiků a obnovení moci prozatímní demokratické vlády. Většina představitelů se politicky řadila mezi monarchisty, někteří mezi republikánské demokraty, ale hlavní politickou ideou byl vždy odpor proti bolševickému vedení. Bílá armáda se snažila o vytvoření jednotného Ruska pod monarchistickou, eventuálně konzervativní demokratickou vládou. Vojáci většinou byli odpůrci bolševismu. K Bílé armádě se proto také přidali například konzervativní kozáci.
[editovat] Vojenské operace
Ruská občanská válka trvala mezi Rudou armádou a bělogvardějci až od roku 1921, v izolovaných oblastech na východě Ruska až do roku 1923. Bílá armáda měla velkou podporu mimo Rusko, kde většinou panoval strach z bolševického režimu. Podporovali ji také obyvatelé separatistických částí Ruska (Sibiř,Ukrajina,Krym).
Hlavní boje Bílé armády:
- Jižní fronta.Boje na jižní frontě začaly v prosinci 1917,kdy generál Kornilov a generál Alexejev pod vedením generála Denikina založili Ozbrojené síly Jižního Ruska. Na jižní frontě se odehrálo mnoho významných operací a zde byl také nejvíce ohrožen bolševický režim. Ozbrojené síly Jižního Ruska byly založeny na masové podpoře dobrovolníků a také kozáků, protestujících proti komunistickému režimu. Po neúspěchu Denikinova útoku na Moskvu roku 1919 byly Ozbrojené síly Jižního Ruska přinuceny k masovému ústupu. Na Krymu byla armáda obnovena generálem Wrangelem, byla vytvořena prozatímní vláda (dokonce uznávaná Francií), a nová armáda znovu zaútočila. Tento útok rychle selhal,když polský premiér Józef Piłsudski uzavřel s Ruskem separátní mír a stáhnul polské jednotky podporující bělogvardějce.
- Sibiřská fronta.Boje na sibiřské frontě začaly na jaře 1918 v ilegálním odbojovém hnutí pravicových důstojníků. Na této frontě byla ve spolupráci s českými legionáři (kterým bolševici nedovolili opustit Rusko) zahájena velká ofenziva. Tento odpor vedl admirál Kolčak, který byl také předsedou ruské prozatímní vlády.V roce 1919 se udál významný postup, ale v září 1922 byly jednotky zatlačeny zpět na východ. Tyto boje se místy udržely až do roku 1923.
- Severní a severozápadní fronty.Boje na těchto frontách začaly hned po převzetí moci bolševiky Pjotrem Krasnovem pod vedením generála Udeniče,generála Millera,knížete Livena a dalších. Tyto fronty byly méně jednotné než ostatní, v nichž nebylo tolik problematických dobrodruhů jako generál Bermont Avalov nebo generál Bulach Bulachovič, který formálně vyhlásil válku sousednímu Estonsku.Největším úspěchem těchto bojů byl útok na Petrohrad, tehdejší hlavní město Ruska.
[editovat] Bělogvardějci po válce
Většina představitelů bělogvardějců po definitivní porážce Bílé armády emigrovala. Největší počet protisovětských Rusů byl v meziválečném období v Bělehradě, Berlíně, Paříži, Harbinu v severovýchodní Číně, Istanbulu a Šanghaji, kde žili až do druhá světová válka|druhé světové války. Poté se většina z nich přestěhovala do Spojených států. Za druhé světové války se tito emigranti podíleli na vytvoření Ruské osvobozenecké armády a dalších podobných organizací.
