Azbest

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Azbest
Přírodní forma azbestu s muskovitem.
Obecné
Kategorie	Minerál
Chemický vzorec	Na₂Fe²⁺₃Fe³⁺₂Si₈O₂₂(OH)₂
Identifikace
Barva	stříbrná
Vzhled krystalu	dlouhá vlákna
Soustava	??
Tvrdost	??
Lesk	??
Štěpnost	odlupování po vláknech
Index lomu	??
Vryp	??
Hustota	?? g/cm³
Rozpustnost	??
Ostatní charakteristiky	typická hedvábná struktura

Azbest je světlý až tmavozelený minerál se skupiny silikátů, které se v přírodě vyskytují ve dvou hlavních skupinách a to buď jako amfiboly a nebo jako serpentiny. Typickou vlastností pro azbest je jeho sklon vytvářet dlouhé tenké vláknité struktury, které mají tendenci se odštěpovat po délce. Chemický vzorec je Na₂Fe²⁺₃Fe³⁺₂Si₈O₂₂(OH)₂ (Chryzotil); Fe₇Si₈O₂₂(OH)₂ (Amosit).

Azbest má několik typů, ve kterých se vyskytuje. Například: Abchazit (Jefremov 1938) je neuznaný minerál, v podstatě jen jemně vláknitá šedá až nazelenalá odrůda tremolitového azbestu. Je typický zvýšeným obsahem CaO (až 16 %), experimentálně bylo potvrzeno, že vláknité formy vznikají při teplotách 400–550 °C (v závislosti na tlaku). Jeho nálezy jsou uváděny z ložiska azbestu v horském hřebenu Adangia v Abcházii (Gruzie) jako vlákna 10–30 cm dlouhá.

[editovat] Vlatnosti

Má typické chemické a fyzikální vlastnosti jako nehořlavost, což se využívá (využívalo) pro tvorbu ochraných ohnivzdorných hasičských pomůcek. Je pevný a ohebný, takže je ideální pro tvrobu látek. Je také velmi špatným tepelným vodičem a k jeho tavbě dochází až okolo teplot 1 100°C u amfibolového azbestu a 1 500°C u serpentinového azbestu. Je odolný proti kyselinám i zásadám. Azbest nemá charakteristický zápach ani chuť.

[editovat] Výskyt

Na území ČR se nenachází žádná významná naleziště, ve kterých by se dal azbest průmyslově dobývat, ale byl objeven na několika lokalitách jako doprovodný minerál ložních rud. Významná naleziště azbestu se nacházejí v Austrálii, USA, Indii a jižní Africe odkud pochází většina produkce azbestu pro komerční využití ve světě.

[editovat] Nebezpečnost

Nebezpečnost azbestu pro lidský organismus tkví v malých rozměrech jeho vláknitých struktur. Ty jsou schopny se dostat do vzduchu a odtud do plic. V plicích se azbest zabodává do plicních komůrek a postupem času okolo nich může vzniknout rakoviné bujení. Jedná se tedy o silně karcinogenní látku. Další používání azbestu je proto v mnoha zemích zakázáno a dnes se pracuje na odstranění azbestu z okolí lidských sídel. Tyto akce jsou ale někdy zdrojem polemiky, protože některé technologie odstraňování azbestu mohou způsobovat větší uvolnění azbestu do prostředí, než jeho ponechání na místě.

[editovat] Externí odkazy

O škodlivosti azbestu

[editovat] Reference

Čuchrov F.V. (ed.) (1981): Mineraly: spravočnik. vydavatelství Nauka, Moskva, 83 ISBN 001661422
Svoboda & al. (1983): Encyklopedický slovník geologických věd, 1. svazek. Academia Praha, 17 ISBN neuvedeno

Citováno z „http://cs.wikipedia.org../../../a/z/b/Azbest.html“

Kategorie: Křemičitany | Minerály