Albrecht Braniborský
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Albrecht Braniborský (von Brandenburg - Ansbach) (16. května 1490 – 20. března 1568) byl posledním velmistrem řádu německých rytířů v Prusku a prvním světským pruským knížetem.
[editovat] Původ
Albrecht pocházel z franské větve německé knížecí rodiny Hohenzollernů. Jeho otcem byl braniborsko-ansbašský markrabí Fridrich, matka Sofie Jagellonská byla dcerou polského krále a litevského velkoknížete Kazimíra IV. Jagellonského.
[editovat] Velmistr řádu německých rytířů
Koncem roku 1510 byl mladý Albrecht zvolen velmistrem řádu německých rytířů v Prusku. O dva roky později byl slavnostně uveden do Königsbergu. Důvodem jeho volby byly příbuzenské vazby na polského krále Zikmunda I. Starého, který byl jeho strýcem. Mezi křižáky a krakovským dvorem tehdy panovaly od uzavření druhého toruňského míru v roce 1466 velmi napjaté vztahy a představitelé řádu se domnívali, že by tak mohli přispět k jejich vylepšení. To se však ukázalo být velkým omylem, neboť ani vztahy mezi Hohenzollerny a jejich polskými příbuznými nebyly dobré.
Albrecht se jako velmistr bezúspěšně snažil o mírové narovnání mezi řádem a polským králem. Ani válka, které probíhala v letech 1519 - 1521, nedopadla pro řád dobře. Proto Albrecht vyřešil kritickou situaci svérázným způsobem. Roku 1525 přijal luteránskou reformaci, sekularizoval majetek řádu a stal se pruským knížetem. V této funkci složil lenní hold polskému králi.
[editovat] Pruský kníže
Albrech Hohenzollernský byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil roku 1526 s dánskou princeznou Dorotheou, dcerou krále Frederika I. Po její smrti si vzal Annu Marii, dceru brunšvicko-lüneburského vévody Erika I. Ve druhém manželství se roku 1553 narodil jeho syn a nástupce Albrecht Fridrich.
