Alberto Ascari

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tato biografie potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.

Alberto Ascari (13. červenec 1918 – 26. květen 1955) byl italský pilot Formule 1.

Narodil se 13. července 1918 v Miláně. Jeho otec Antonio byl jedním z největších automobilových závodníků té doby. Často brával malého Alberta na závody, kterých se účastnil. Krátce před sedmými narozeninami svého syna Antonio Ascari zemřel. Bylo to při Grand Prix Francie v Montlehry. Od tohoto okamžiku Alberto toužil stát se automobilovým závodníkem jako jeho otec. Byl tak posedlý touto myšlenkou, že několikrát utekl ze školy a využil prvního momentu, aby si koupil motorku. Jeho prvním automobilovým závodem byla Mille Miglia, a vůz, který řídil bylo Ferrari. V roce 1940 si vzal milánskou dívku a měli spolu dvě děti. Děvče Patrizii, a chlapce pojmenovaného po dědečkovi, Antonio. V roce 1947 koupil Alberto vůz Maserati 4CLT/48 od rodiny Orsiniu. Sám dokázal sehnat 3 miliony lir a dalšími dvěma miliony mu pomohl kamarád Luigi Villoresi. Byl to ale velmi úspěšný tah a jak Ascari tak i Villoresi kralovali na tratích v severní Itálii. Ve svých úspěších pokračovali i následující rok, když triumfovali v San Remu. Alberto si vyzkoušel i Alfu 158 a dojel třetí v Grand Prix Francie.

Enzo Ferrari, skvělý kamarád a týmový partner Albertova otce, nabídl Ascarimu a Villoresimu místa ve svém týmu pro rok 1949. V tomto roce Ascari zvítězil v pěti Velkých cenách a také v Buenos Aires. V roce 1950 zvítězilo Ferrari v 9 Velkých cenách a v roce 1951 v šesti. Přesto hrálo druhé housle a nestačilo na Alfu Romeo. Ale již další sezóna byla ve znamení Ascari Ferrari. Ascari chyběl pouze na startu Velké ceny Švýcarska, protože pokoušel štěstí v 500 mil Indianapolis s 4,5 litrovým Ferrari. Ve všech následujících Velkých cenách byl scénář monotónní: Ascari zvítězil ve všech zbývajících a stal se tak mistrem světa. Je pravda, že na tratích chyběl Fangio, který se vážně zranil na trati v Monze, ale Ascari následující rok dokázal, že to nebyla náhoda a obhájil tak titul mistra světa i s velkou konkurencí ve vozech Maserati (Fangio, Gonzalez).

Rok 1954 byl značně frustrující pro dvojnásobného mistra světa z let 1952 a 1953. Na konci roku 1953 opustil Ferrari a podepsal smlouvu se společností Lancia, která poprvé ve své historii navrhla a postavila monopost pro Grand Prix. Vývoj šel pomalu a nasazení vozu se stále oddalovalo. V severní Itálii mezitím zavládlo zděšení po té, co Mercedes oznámil, že jeho nový revoluční prototyp je připraven a bude na startu Velké ceny Francie už v červenci. Prozatím Alberto, spolu s přítelem Luigim Villoresim, byl uvolněn od Lancie k Maserati. Tyto chlouby italského automobilového sportu byly jedinými konkurenty Fangia a Klinga na Mercedesech.

Po dvou chaotických závodech za volantem Maserati 250 F, byl Ascari velkoryse půjčen Ferrari na Velkou cenu Itálie. Alberto dokázal vybojovat druhou příčku v kvalifikaci a zajistil si tak start z první řady, čehož plně využil a až do 6 kola byl ve vedení. Závod se vyvíjel jako duel Ascariho s Mossem, který startoval na soukromém Maserati, ale v 49 kole musel Ascari odstoupil pro poruchu motoru. Nakonec se prosadilo rčení - když se dva perou třetí se směje, a tak zvítězil Fangio s Mercedesem, ale jen díky proražené nádrži na Mossově voze. Bylo více než jasné, že se musí něco podniknout, aby se přerušila nadvláda německých vozů a tak dvě hnědočervené Lancie byly rychle dokončené a mohly tak debutovat na posledním závodě sezóny ve Španělském Pedralbes. Ascari začal velmi působivě a první pozici na startu proměnil ve vedení a neustále svůj náskok zvyšoval. Ke zděšení všech v 9. kole Ascariho Lancia značně zpomalila a v dalším kole definitivně zastavila na okraji dráhy. Mezitím Villoresiho druhá Lancia dojezdila už ve čtvrtém kole a tak se premiéra nepovedla. I když v závodě zvítězil Hawthorn na Ferrari, Fangio si došel pro vavříny mistra světa a to především kvůli opožděnému nasazení vozů Lancia D 50.

Ačkoliv při Grand Prix Argentiny všechny vozy Lancia neviděly cílový šachovnicový prapor, již v dalších dvou závodech formule 1 triumfovaly. V týmu se sešli dvě superhvězdy od Ferrari, Ascari a Villoresi, které doplnil talentovaný mladíček Eugenio Castellotti Vraťme se však zpět na trať do Monte Carla

.........Jede se 81 kolo závodu a Stirling Moss bezradně pohlíží na svůj kouřící Mercedes. Zkáza německého koncernu byla dokonána, již v polovině závodu musel odstoupit pro poruchu Fangio. Lancia tak vystřídala nadvládu Stříbrných šípů.

Mezitím Ascari hnal svou Lanciu ke Kasínu, aniž by tušil co se před malým okamžikem přihodilo Mossovi a že je vlastně ve vedení. Ve snaze přiblížit se Mossovi zajížděl jedno nejrychlejší kolo za druhým, při výjezdu z tunelu byl oslepen slunečními paprsky a následující šikana vymrštila jeho vůz přes balíky slámy do vody v přístavu. Závod vyhrál Trintignant na Ferrari, když se postupně musel dívat jak všichni jeho soupeři odstupují. Po hrůzostrašném saltu do přístavních vod, se Alberto Ascari zotavoval v nemocnici, jeho zranění nebyla nijak vážná, utrpěl pouze šok a zlomeninu nosu. O čtyři dny později už byl znovu na dráze v Monze, aby sledoval testování sportovního vozů Ferrari. Na tento den měl naplánovaný jen slavnostní oběd s manželkou, když se rozhodl z ničeho nic vyzkoušet Castellottiho Ferrari. Do vozu usedl jen v civilním oblečení a ve vypůjčené přilbě. Ve třetím kole jeho vůz z nezjištěných příčin vyjel ze zatáčky a dvakrát se převrátil. Ascari utrpěl četná zranění, kterým jen pár minut po té polehl.

[editovat] Tituly

1952 Mistr Světa (formule 1)
1953 Mistr Světa (formule 1)

[editovat] Vítězství

1948 Grand Prix San Remo
1949 Grand Prix Buenos Aires
1949 Grand Prix Švýcarska
1949 Grand Prix Itálie
1949 Grand Prix Peron
1952 Grand Prix Syrakus
1952 Grand Prix Pau
1952 Grand Prix Marseilles
1952 Grand Prix Commingues and La Baule
1953 Grand Prix Pau
1953 Grand Prix Bordeaux
1954 Mille Miglia
1955 Grand Prix Torino
1955 Grand Prix Neapole

[editovat] Formule 1

32 Grand Prix
13 Vítězství
17 Podium
140,64 bodů

Žlutě jsou vítězství
Modře jsou 2. místa
Červeně 3. místa
Zeleně bodoval

Rok	1	2	3	4	5	6	7	8	9	Pořadí	Body
1950	GB	MON	500	ŠVÝ	BEL	FRA	ITA	*	*	5.místo	11
1951	ŠVÝ	500	BEL	FRA	GB	NĚM	ITA	ŠPA	*	2.místo	28
1952	ŠVÝ	500	BEL	FRA	GB	NĚM	HOL	ITA	*	Mistr	53,5
1953	ARG	500	HOL	BEL	FRA	GB	NĚM	ŠVÝ	ITA	Mistr	47
1954	ARG	500	BEL	FRA	GB	NĚM	ŠVÝ	ITA	ŠPA	25.místo	2
1955	ARG	MON	500	BEL	HOL	GB	ITA	*	*	**	0